Chce-li člověk normálně žít, může. Ale musí si na to pochopitelně nejprve vydělat, protože se v této době a v naší části světa nedává nic zadarmo, za vše se musí platit. A to samozřejmě penězi.
Jenže vydělat si peníze není nikdy snadné a nejednou je to dokonce v dané chvíli přímo nemožné. Protože ne každý má práci, ne každá práce je dostatečně dobře honorovaná, případné dávky od státu nejsou nijak závratné, o důchodech ani nemluvě, a výdaje tak nejednou neodpovídají možnostem lidí.
A co když tedy člověk potřebuje za něco zaplatit, jenže nemá čím? Co když se nedostává peněz na něco, co člověk skutečně potřebuje a co tedy financovat musí? V takovém případě je nejednou jenom jediné řešení, jímž je půjčka.
Jenže byť se zdá, že se dá půjčkou vyřešit každý problém, není tomu vždy tak. Než se totiž podaří touto cestou peníze získat, je nutné splnit požadavky té finanční instituce, na niž se člověk obrací. Dokud nezaručí člověk to, co se u konkrétní půjčky nezbytně zaručit musí, má smůlu a nedostane ani korunu.
Jenže ony jsou ty požadavky, jež se na zájemce o půjčku kladou, nejednou natolik náročné, že si s nimi člověk ve finanční tísni nedokáže poradit. A proto jsou žadatelé často odmítáni s tím, že zkrátka nejsou bonitní.
A co potom? Potom se může každý spolehnout na to, že mu přinejmenším nejlevnější hypotéka stále ještě k dispozici je. Protože ta je jako dělaná i pro hodně problematické žadatele, včetně těch, kteří mají jenom nízké příjmy, záznamy v registrech dlužníků, exekuce a podobně.
U takové hypotéky se stejně jako u všech ostatních hypoték dá do zástavy nemovitost a rázem jsou tu všechny předpoklady pro to, aby žadatel uspěl. Má-li tento i z čeho splácet, určitě se tu s ním poskytovatelé nějak dohodnou, určitě se najde řešení, které bude oboustranně výhodné. A pak už člověk peníze k dispozici dostane. A je po problémech.