Většina lidí ihned odpoví, že za uzdu. Ne, není to až tak docela pravda. Uzdou, nebo uzdečkou (mimo jiné) řídí jezdec koně. Kdežto člověk, který je na zemi a koníka někam vede, tak ten jej vede na něčem jiném. Je to ohlávka pro koně.
Když ji „zmuchláte“ vypadá to jen jakozměť řemenů. Nevíte, kde je konec ani kde je začátek.
Nuže, ohlávka je jejich soustava, nebo také provazů, pomocí které se koník vodí, popřípadě také uvazuje k odpočinku. To je velmi stručně o ohlávce.
Jako vše, co se týče koní i ona má spoustu druhů, variant, podruhů a všeho možného. Nejvíce se od sebe liší klasická od provazové, tam je rozdíl ihned viditelný a hodně patrný. Provazovým ohlávkám se říká též provazovky nebo parellky. Parellky je odvozeno od jména Parelli. Mohou být z několika barev, tedy aby působily spíše jako ozdoba, ale normálně jsou skutečně jen spletené z provazů. Maximálně na nich mohou být provedeny oplety nánosníku.
Klasické jsou řemeny, jak jsme si již přečetli. Ty se dělají z různých materiálů, a to buď sériově, nebo lépe ručně. Ona přece jen poctivá ruční práce má i zde něco do sebe.
Avšak ve většině případů se přeci jen asi setkáte s normálními řemeny.
Ty se mohou všelijak zdobit, ale především se dbá na jejich životnost a nezávadnost.
Když koni nasadíte ohlávku, pak podle potřeby připnete například vodící provaz. Koníka lze pak lehce uvázat k čemukoli co je k tomu vhodné.
Odborníci si jistě všimli, že zde není zmínka obezpečnosti ohlávky. To proto, že se lidé od koní dělí na dva tábory. Jedni jsou pro bezpečnou ohlávku, to znamená, že musí udržet stůj co stůj i kdyby se zvíře mohlo poranit. Ti druzí jsou pro normální ohlávky, která zvířeti v nouzi spadne. Klidně tím třeba raději risknou ztrátu koně. A protože zde je článek všeobecný, nechce se přiklánět ani k jedné variantě. Je na každém, co si ke svému zvířeti zvolí a s čím budou oba spokojeni.